it always makes her ill, when she thinks about the infinite (a) and (a’) (2008), zbynek baladrán and jiri Skála
the installation it always makes her ill, when she thinks about the infinite, originated as zbyňek baladrán and jiří skala’s submission for the exhibition of the finalists of the jindřich chalupecký award, an annual award in the czech republic for artists under the age of 35. the artists decided to create a collaborative work, which would reflect their common interests (architecture and justice), as well as standing on its own merits.
in a thorough renunciation of individuality, the artists decided to create two identical versions of the project: a and a’.
the central theme of the work is an “honor court”, which was set up by a group of middle-aged architects in the early 1980s, to try those architects who were responsible for the czechoslovak prefabricated housing structures of the 1950s, ‘60s and ‘70s.
the artists perceived this moment in the history of czechoslovak architecture as purely symbolic – as one of the last attempts to improve the system of socialist panel housing.
as no visual or sound recordings exist from the actual proceedings of this “court”, the artists decided to create a prototype of a projection machine, which would allow the individual exhibition visitors to form their own opinions on the issue.
the installation is composed of a 12-sided structure with 4 entrances. inside the structure, there are 8 projections, on 2 levels, with a hole in the center of each projection panel. on the outside of the structure, slide projectors are mounted on shelves, with the focusing lens pointed through the hole from the back of each panel, and projecting the text based image onto the opposite wall of the interior of the structure.
each day, 8 out of a total of 64 texts, are projected. a gallery attendant changes the slides at the beginning of every day with the next set of 8 slides. the entire cycle of 64 slides of text takes 8 days to complete.
the texts are fictitious, and cover four thematic aspects of the case, as perceived by the artists. the first set includes recollections of the accused on their experiences - mainly those to do with architecture. the second set consists of memories of a childhood spent in the panel housing blocks. the third set reflects upon variations of a utopian vision of the city and confinement. and finally the fourth set, is made up of probable dialogue from the proceedings of the actual “honor court”.
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
instalace pokaždé se jí udělá špatně, když pomyslí na nekonečno vznikla jako příspěvek zbyňka baladrána a jiřího skály k výstavě ceny jindřicha chalupeckého, která je určena umělcům do 35 let. oba se rozhodli vytvořit společnou práci pomocí níž by mohli reflektovat, jak jejich společné zájmy (architekturu a soudnictví), tak i samotnou cenu.
z důvodu důsledného popření individuality obou autorů, vznikly dvě totožné varianty: a a a’ .
ústředním motivem práce se stal „čestný soud“ organizovaný architekty střední generace na začátku osmdesátých let s architekty zodpovědnými za podobu československého prefabrikovaného stavebníctví 50. až 70. let 20. stol.
autoři vnímají tento okamžik v dějinách československé architektury čistě symbolicky – jako jeden z posledních pokusů o pozitivní změnu v systému socialistické panelové výstavby.
protože neexistuje žádný vizuální a zvukový záznam „soudu“, autoři se rozhodli vytvořit prototyp projekčního stroje, který umožní samotnému návštěvníkovi utvořit si úsudek o celém problému.
instalace má podobu dvanáctihranu průchozího na čtyřech místech. na vnitřní straně dvanáctihranu je zavěšeno 8 projekčních ploch ve dvou úrovních; ve středu každé desky je otvor. na vnější straně dvanáctihranu jsou pak připevněny poličky s diaprojektory. ty promítají obraz skrze otvory na protilehlé projekční plochy.
každý den je na projekční plochy promítáno 8 z 64 textů. obsluha stroje jednou za den diapozityivy výměnění za nových 8. celý cyklus trvá 8 dní.
texty jsou fiktivní a zahrnují čtyři roviny totýkající se taného tématu. první rovinou jsou vzpomínky obžalovaného na vlastní životní zážitky; povětšinou se týkají architektury. za druhé: to je několik vzpomínek na dětství prožité v panelové zástavbě. za třetí: několik variací na utopistické vize měst a vězení. za čtvrté: pak pravděpodobný popis „čestného soudu“.
